... 3 měsíce na konci světa ...

Poprvé když jsem tady na tom ostrově skončila, jsem si myslela, že to bude největší katastrofa ... Jediný, kdo byl se mnou schopný mluvit anglicky byl ředitel ... Hmm super léto strávené s jedním člověk, to nevím jak přežiju .... Ale díky bohu, jeho studenti někteří umí anglicky, takže to zase takový propadák není .....

Seznámil mě s (Džajanty) - zkráceně prostě "J", jeho bývala studentka,tedka studuje na univerzitě Angličtinu .... Prvních 14 dní jsme spolu bývaly hodně, pak ji ale začla škola a tedka jsem ji dýl jak 3 týdny neviděla. No ale ze začátku mi ukázala celý Sumenep, vzala poprvé na jiné jídlo než  rýže, trochu shoppingu, a byla jsem dokonce i na návštěvě v jejím městě - Pamekasan, kde studuje .....

Spala jsem u ní jednu noc a stačilo nadobro .... Její ubytovna, nebo boarding house jak tomu nadneseně říkají, byla naprosto katastrofální .... Její pokoj je velký asi 2 x 2,5 metru. Nemá postel, ale jen velkou madračku na zemi, která smrdí zatuchlinou, a 2 skřnky, kdy má všechno .... Po tomto zážitku si opravdu vážím 1 roku na Blanici !!! TAm to bylo luxusní i co se týče koupelny a mini kuchyněk !!! Koupelna v tomto ubytovacím zařízení byla velká asi tak 1,5 m2, vsude komáři a hmyz, mokro, plíseň, zatuchlina a kád s vodou, kterou kdybych použila tak mi vypadají všechny vlasy a svrabu se nezbavím do důchodu ..... Hmm takže otázka jak si vyčistit zuby nebo se umýt byla hodně složitá ... Nakonec jsem si po jednom napouštěla tu maličkou nádobku na polívání  - obsah cca 1 litr, a tou "čerstvou" vodou jsem se umyla .... Ještě nutné dodat že proud vody byl jak když na noc zapomene zastavit kohoutek a teplota vody sahala k bodu mrazu, takže to byla opravdu DLOUHÁ A OSVĚŽUJÍCÍ sprcha ... Ale tak hlavně, že jsem pak aspon na hodinu nesmrděla :-D

Když už jsem teda byla na této vážené návštěvě, tak jsem zavítala i na její univerzitu ... ehm ehm... prej English Department ..... Ze 40 studentů, kteří v 1 třídě studují spolu, mluví anglicky tak 5 a ještě hodně špatně, o učitelovi ani nemluvím... sotva jsem mu rozumněla a on mě nerozuměl vůbec .. takže tak ....Požádal mě abych hodinu vzala za něho a představila se studentům ... njn co jiného jsem mohla čekat. Indonésané když něco nemusí dělat, tak proto udělají všechno, jsou docela líní a to se týká hlavně učitelů .... takže celý 100 minut jsem měla ve své režii .... Bez přípravy šak proč ne ... Tady je všechno RANDOM !!!!!!!

Po 100 minutách jsem měla víc vykřičený hlas než fanynky po hokejovém utkání, nebo po oslavách příjezdů zlatých hochů z Nagana 98 !!!! Myslela jsem že umřu.... fakt jsem nemohla nahlas vydat ani hlásku .. příště nasrat, a když budou hlučnější tak nic říkat nebudu .... jsem poučená až až ...... To samé, jestli mi bude někdo kecat u prezentace ve škole ...... zabit málo ..... Trochu mi hlásek napravil ledový čaj a pak spravila náladu výborná večeře - poprvé jsem vyzkoušela rybu .... takže ve finále celý výlet byl super, jen to chování těch studentů opravdu nechápu ..... místo toho aby si vážili, že k nim někdo až z Evropy se snaži promluvit a předat cenné zkušenosti, dlabou na to z vysoka a jejim všechno jedno ... hlavně že odpromují a budou mít titul z English Departmentu a půjdou dělat do školy učitele angličtiny ... a tak se to celé opakuje a pak se budeme divit, proč je tady tak těžké se naučit angličtinu a učitelé tady anglicky až na vyjímky taky neumí ... Ehm njn to jsem se zase rozepsala co :-D ??

Další kamarádky jsem očekávala 2 holky z Icelandu, ty jsem ale viděla jen 1x, na tréninku pro učitele, na který jsem byla pozvaná do Surabaye - asi 4 hodiny cesty, a začínalo to v 7:30 ráno :-D naprostá paráda ..... Tak jsem se těšila, že se konečně něco dozvím a ejhle oni zapoměli že nemluvím BAHASA INDONESIA, takže jsem asi z 9 hodinnového semináře měla naprosté hovno a samozřejmě to samé i holky z Icelandu .. Tak jsme si teda vyprošovaly, že tam dokonce sedět v tom vedru opravdu nebudeme a zdrhly jsme ven :-D - ano naprostá vzpoura ...

Nechci se moc vyjadřovat jaké jsou to fifleny, a že ta jedna anglicky ani moc nemluví, ale jo byla to sranda. Hlavně dívat se jak mají depku že 12 hodin nenapsaly na FB, nebo jak odmítly ochutnat ovoce protože si ho samy neomyly .... ale život tady je naučí toho se nebojím :-D No a to bylo naposledy co jsem je viděla .. pak se ke mě donesly zprávy, že si holky zabookovaly letenky na bali a pohádaly se s jejich ředitelem, že chcou prázdniny a odjely ... :D Tedka by ale už měly být z5 v jejich škole, tak doufám, že to nějak přežijí .......

No a poslední kamarádka tady je moje Zlato - Sandra z Holandska ... Vyprošovala jsem si u Mr. Megy, že tady do toho zapadákova nutně někoho potřebuji, že nechci být 3 měsíce jenom s mojim ředitelem, no a co by pro mě něudělal, poslal mi sem Sandru :) Její angličtina je božská, takže se mám co učit ... ale jsem za to hrozně ráda, protože se aspon zdokonalím ....

Po představení Sumenepu, jsme za 2 dny odjely na náš LOW BUDGET TRIP :-D - viz. další kapitolka na Blogu :)

páá Maťka =)

Dlouho jsem přemýšlela jestli tuto kapitolu tady mám vůbec zmiňovat, ale s odstupem času si říkám, že na tom vlastně nic není. Je to život :)

Jelikož s panem ředitelem trávím hodně dlouhé chvíle, a některé vzdálenosti jsou opravdu na dýl, tak se dříve či později muselo dostat i na otázky ohledně sexu :-D Ještě upozorním, že ostrov na kterém žiju - MADURA, je silně muslimský a veškeré podobné otázky jsou tady zapovězené, nesmí se o nich mluvit a je to největší TABU !!!! A ted si představte, že stojíme v dopravní zácpě, nedá se nikam odejít a v autě jste jenom s ředitelem a on na vás vybalí, že se díval na porno, že tomu a tomu nerozumí a jestli bych mu to mohla vysvětlit :-D

Bylo to poprvé co se na něco takového zeptat, takže i mě to opravdu zaskočilo :-D Tak jsem mu řekla, že to není dobré téma k debatě, že se o tom s ním nechci bavit. Hlavně jsem nevěděla jestli můžu a abych neťápla něco blbě. Ale ředitel mě ujistil, že na tom není nic špatného. Že jsem jediný člověk, kterého se asi kdy v životě na to bude moc zeptat a že i v mé JD stojí, že mám sharovat o ČR a toto k tomu prostě patří :-D

Tak jsem se teda zeptala, co konkrétně mu není jasné :-D a on se mě zeptat jestli znám polohu Doggi style ... prostě od té doby, kdykoliv si vzpomenu na výraz Doggííí style musím se začít smát, vidím ho jak se mě na to ptá, takže se opravdu nechci vidět někdy v budoucnu až .... :-D :-D :-D ale asi do konce života budu mít tuto hlášku prostě spojenou jen s ním a praxe nepřichází v úvahu :-D ....

Další otázky typu jak moc je orální sex náročný, jak dlouho se to "má" provozovat, a jestli to co se děje v pornu - myšleno hlasité vzdychy, se děje i normálně :-D atd atd... psát sem ale všechno určitě nebudu a tím s touto kapitolou asi končím :-D Doufám, že jste se pobavili tak jak se s panem ředitelem bavím já .........

Jak se stát mediální hvězdou snadno a rychle? Jedte do Indonésie ....!!! Není nic zaručenějšího a osvědčenějšího. Někomu asi věčné focení, banery na ulicích s jeho fotkou, neustále rozhovory pro rádio, tv nebo noviny přijde cool, mě to ze začátku bavilo, pak jsem byla nasraná a nepříčetná, ted to akceptuju. Nahodím smile, vypustím věčně ohrané věty kdo jsem, odkud, co dělám, co mě baví a že v ČR nemáme banana trees ani rice fileds.... a všichni jsou spokojení.

K tomu baneru - nevím jestli jsem to tady už někde nepsala ale rekapitulace. Jeden visí při cestě do školy, druhý vozí ředitel všude sebou pro případ nouze a nenadále prezentace slečny Kročilové a 3 visel při vchodu do školy. Od tohoto týdne je ale připláclý na stěně jedné budovy spolu s českou vlajkou a taktéž indonéskou :-D

K dnešnímu dni 19.7. mám výtisky asi 5 novin s mou fotkou a různě dlouhém článku o mě ....

Na ulici mě zdraví neznámí lidé, a snaží se vždy vysvětlit kde se o mě dočetli :-D

Nahrávku z TV se mi bohužel ještě nepodařilo sehnat, ale dám si to jako nejvyšší prioritu, protože to bude určitě k popukání :-D

A jako správná mediální star musím mít taky náležitou ochranu že jo?

- mám osobního bodyguarda - pan ředitel :-D Výška asi 155 cm, váha něco přes 50 kilo. Kdybych chtěla tak mu dám vlepím a bude ležet na zemi :-D je to prostě věchýtek, ale nosí pásek HUGO BOSS takže je Boss a nikdo si na něho přece nedovolí :-D

- pak mě taky ředitel  nikam nepouští samotnou, všude jezdí se mnou. Což je v 90 % šílený opruz, občas mi leze krkem ale nic nenadělám ... A beztak se tady nikam moc nedá, takže výlety do supermarketu, do školy a na tržiště zvládáme spolu .....

- spíš než pro funkční účely, tak aby si ředitel zvýšil svou prestiž, zaregistroval mě u mísní policie :-D Mám papír A4 s nějakýma údajema o mě, jejich razítko podpis a to mi tady slouží jako ID Karta. BTW nemám pas :-D ten teď leží někdo v Malangu a možná když si někdo s místní pobočky AIESEC vzpomene, že ho má vzít na emigrační úřad, tak se dočkám i prodloužení víza.

Hmm k mé medialitě by to asi stačilo, nechci at si myslíte, že jsem nafoukaná a nosím nosánek nahoru, když píšu pořád jen o sobě :-D TAk jdu psát i o něčem jiném... XOXO Maťka =)

Na stěně mi visí kalendář, ve kterém každý den odškrtávám jedno okýnko a těším se domů. Dnes mi zbývá už jen 43 dní do odjezdu z celkových 93, takže půůůlka je za mnou... Rozhodla jsem se sepsat nějaké nové komentáře a postřehy.... Tak si je užijte ....

Čemu už se nedivím a přijde mi naprosto normální?

 - že používám nepitnou vodu, ve které se producírují housenky.., jo tak když se holky neutopí, tak je to jejich problém, já je lovit nebudu

- sprchování v ledové vodě (asi se přihlásím o Vánocích na plavání ve Vltavě :-D)

- jíst rýži a ostatní jídlo rukama .... hold někde příbory prostě nemají

- JÍST RÍŽI :-D dokonce si i říkám, že mi ty jídla asi i budou chybět ....

- Vstávat do školy před 6 a chodit spát po 9 .....

- že ženy jsou tady jen zahalené, na ulici se prochází blázni, žebráci a bezdomovci, muži mají poslední slovo o tom, co žena udělá..

- nosit dlouhé legíny a šálu kolem krku ve 35° vedru a 100% vlhosti

- že čas tady nic neznamená ....

- že jsem pro ně ve 20 divná, když nemám manžela a děti

- že na návštěvě musíš dopit i nechutné pití do konce jinak je to urážka a ochutnat všechno jídlo co ti nabídnou i když je ti z toho na blití nebo jsi právě po večeři

- že tady existují jen 2 typy lidí - bohatí a chudí, střední vrstvu byste nenašli - bohatí mají domy, vily, velké auta, jejich děti studují na univerzitách, na jídlo chodí ven do "restaurací", a ti chudí pro ně pracují - staví jim ty domy, starají se o jejich auta, pracují ve škole jako pomocné síly, jejich děti si vychodí maximálně povinnou docházku a tím to hasne a vaří v těch restaurací, kam chodí bohatí ....

- že odpověď NE je vlastně ANO

- a další že a že by mohlo vydat na knihu, prostě už se tady nedivím ničemu, všechno mi přijde normální, žiju tady v tom už víc jak měsíc a půl a nevadí mi to, jsem spokojená (ale domů se těším :)

Jak se ze mě stal orangutan :-D ? (tento odstavec jen pro silné povahy, pokud si o mě nechcete zkazit mínění, tak ho prosím přeskočte :-D)

- takže celkově jsem si tady holila nohy asi tak 3x :-D není potřeba, stejně nosím pořád dlouho sukni ke kotníkům nebo legíny. Upravila jsem se jen před dovolenou do civilizovaného Bali a když jsme se i tady jeli koupat k moří a pak taky na svatbu, a toď vše. Ale je to hlavně bezpečnostní opatření :-D Ženy v mém městě se neholí nikde, pro ně je přednější přirozený styl ..... Takže když jsem si oholila nohy, ředitel měl jen blbé kecy a proč jsem si je jako holila, na co a jestli je to v Evropě běžné ..... Ukázat se tedy s chlupatýma nohama na veřejnosti je tady naprosto přirozené, za to když si je oholíte tak kor já mám problém protože má bělostná kůže svítí ještě víc :-D

Dneska jsem zaspala, mělo se odjíždět 6:30 a 6:28 mě ředitel klepal na dveře, kde jako jsem ???? Tak říkám 5 minutes :( Ale stihla jsem toho opravdu hodně. Naházela jsem všechno co bylo potřeba včetně notebooku a modemu do kabelky, vyplivla rovnátka, navlíkla na sebe dlouhé hadry, učesala culík, vypla klimu a utíkala jsem do koupelky. zapoměla jsem pitnou vodu nahoře, ale nebyl čas takže jsem si poprvé v životě čisla zuby vodou nepitnou z kádě, ve které se normálně koupou ještěrky, komáři a housenky ... opravdu chutovka ale nebyl čas. Po překonání prvního ostychu namočit do toho kartaček, jsem zuby rychle přeblafla vyplivla a užívala si svěží chut pasty, samozřejmě bez vykloktání. Ředitel na mě že at se laskavě najím .. takže tu pastu jsem zajedla jogurtem (wow sehnal mi activii :-), a chlebem s nutelou + burákovým máslem. Mezitím mi dopustil z barelu vodu a jelo se do nové školičky ........

Co dalšího orangutanního ještě provádím? Hmm tak asi celkově naše cestování, které popíšu v některé další sekci a spaní v "motelu" do 70 Kč :-D - si asi dovedete představit tu úžasnou a luxusní společnou koupelnu pro celý motel :) ....

BTW - přestali mě žrát komáři, protože jsem je přestala zabíjet :-D a nepoužívám ani repelent ..... TAkže docela výhra ...

Chcete vědět víc z mého uvolněného, nestresového a relativně poklidného života v Indonésii víc? Čtětě dál ..... Dneska jsem si dala výzvu a chci dopsat celý blog, takže bude co číst .... a piště i komentáře ať vím jestli se vám to líbí nebo ne :-P

XOXO Maťka

První den, když jsem jela do školy mě čekalo hned několik šoků. Pan ředitel - zároveň i můj domácí mi nechal vyrobit bilboard :-D s fotkou, odkdy dokdy budu ve městě a co tam budu dělat.  Fajn jeden bych přežila, ale on nechal vyrobit rovnou 3. Jeden visí u hlavní cesty směr do školy, druhý za vstupní bránou do školy, a 3 vozí všude sebou a vytahuje ho při každé větší návštěvě. Tož jak u blbečků

Njn vím, jsem hrozná, nepsala jsem tak 14 dní, ale velice rychle tady zlenivíte a zvyknete si na ten pohodový způsob života. Žádné deadliny, stress,zaspíš? no tak zaspíš přijdeš pozděje, jak ostatně každý druhý. Nevím kde začít, je toho fakt hrozně moc, tak jsem to rozškatulkovala na několik témat :)

Jídlo ...

Kromě toho, že se tady pomalu nejí nic jiného než rýže,

TAk ted jsem pěkně nasraná, protože jsem asi 40 minut psala mega dlouhou story, jak to tady vypadá a protože vypadl net, tak se to celé smazalo.

Cesta otřesná. Připadala jsem si jak Alenka v říši dívu, kde zmizela civilizace? Všude jen samé chatrče, banánovníky, rýžové pole, pochybné obchůdky, nikde nic, zapadákov století. Zvířata značně vypelichané, už se nedivím, proč když se to kuře

Nepsala jsem jenom 2 dny a pomalu nevím, kde začít, kolik se toho zase semlelo.

Na Jávu jsme měli přijet v 6 ráno, ale přijeli jsme až něco kolem 8. Měla jsem bydlet u jedhé holčiny z AIESEC, ale měli doma nějakou sešlost, tak mě pošoupli k sousedovi. Nebyl to moc byt, spíš fotografický ateliér. Koupelka nejhorší jakou jsem kdy v životě viděla. Fakt psycho, a to že jsem toho tady zkousla už hodně... Nakonec jsem se mohla jít "osprchovat" (ohrníčkovat)  jinde. A hned v 9 jsme měli být už na univerzitě - Brawiyaja (Bravidžaja). Po skoro 14 hodinách v autě, kdy jsem toho moc nenaspala a fakt si chtěla jít zdřímnou, úplně úžasné. Navíc jsem si zase musela sbalit všechny věci, protože mě měl vyzvedávat Mr. Mega (nejvyšší, který je zodpovědný za zdokonalování vzdělání na Jávě a spol.), a že pojedeme k němu do kanceláře (prej 1 cesty :-D - dobré jeli jsme 3). A tam si mě vyzvednul Mr. Tomo, ředitel školy v Sumenepu, kde tedka jsem.

V Malangu, kde je ta univerzita Brawiyja, je asi dohromady 6 univerzit. Krásné městečko, nejvíc upravované a přišlo mi, že tam bydlí i hodně bohatí na poměry v Indonésii. Seděli jsem venku, asi v átriu, nebo tak něco to bylo. Každý s AIESEC hnedka přiletěl a chtěl mě poznat. Jsem tady z toho projektu první, tak si užívám svých 5 minut slávy :-D Dokonce jsem chytla i poprvé internet, tak paráda. Jenom za mnou pak přišly holky, že jsou tady "BAD BOYS" :-D - no prostě že mám moc vyzývavé triko, at si vezmu mikinu (ve 35° stupních a 100% vlhosti se asi pomátly), tak říkam jestli by se mnou mohly jít na shoping, pro nějaký šál? Byly nadšené, tady asi každý rád shoppinguje. Co jsem nečekala, že tady bude fungovat, je normální velký shopping MALL. Skoro všechno zboží, hlavně hrozně levné, a v tom oblečení bych si i vybrala, a hlavně BAŤA :) Tak všem vykládám, že jsem ze stejného města jak on, ale dorazila mě odpoveď, když mi kdosi řekl, že přece BATA je z Indonésie :-D 

Mám krásný černý šálek, s růžovýma a zelenýma třpytkama, ale je v tom prostě vedro. Mě je tady vedro pořád ... jsem zvědavá, kdy se konečně aklimatizuju ... Po nákupech už mě na univerzitě čekal Mr. Mega. Se všema jsem se rozloučila. Achjo, byli všichni úplně v pohodě, škoda jen že jsem tam nemohla aspoň den zůstat. No a čekal mě ten slavný trip (očekávala jsem tak 4 hodiny jak mi bylo kdysi řečeno :-D) z Malangu do kanceláře, nevím kde přesně to bylo to trvalo teda ty 3 hodiny, z tama do Sumenapu (bylo mi řečeno tak 4 hodinky - jeli jsme skoro 8 ....).

Indonésané mají úžasný odkaz ve vzdálenostech, o tom kolik je hodin, a jak dlouho tak něco může trvat :-D ......

Trochu jsem tady zlenivěla, na všechno je čas, takže zbytek dopíšu časem :-P :-D

Páááá M.

Dalši culture shock za mnou. Zelenina co vypadala naprosto nevinně se změnila v smrtelnou dávku něčeho ostrého. Díky bohu za tvrdý trénink z menzy (Lori ví ::-) a znalost, že když ti hoří huba – NEZAPÍJET, ALE ZAJÍST. Tak jsem to teda zajedla něčím trochu méně ostrým a pak slanýma sušenkama. A kdeže to bylo?

Můj 14 hodinnový trip měl začít 4pm (odpoledne, pro ty, kterým se to pořád plete s am. – mám na to pomůcku. A je první v abecedě takže ráno je první, pak až odpoledne :).

No a zvyklá na Indonesian time, mě auto vyzvedlo až 6:50 :-D. Do té doby jsem seděla v Barb´s sport baru (bar mojich hostitelů), nechala jsem si nachytat cestovní sandwich, protože jsem nečekala, že budem někde zastavovat a měla výborný ovocný shake (obávám se co ale zíra ráno na záchodě  :-D )

Abych nezapomněla přes den nejdou nikde světla, asi se šetří – to jen tak BTW. Ale nakonec se v té tmě rozdíváš a zvykneš si. Zpět k mojemu tripu z Bali na Jávu.

V autě sem poznala skvělé lidi, hned si na mě vzali kontakt a chcou mě pohostit u nich doma. S takovou bych zacvhíli nedělala nic jiného, než jen chodila po nových známých.

Jsem připravená na nejhorší, bydlí totiž v Malangu – prej horské městečko 1.000 metrů nad mořem a mají tam prej docela kosu, asi jen 30 stupnňů :-D :-D :-D

Tak po dvou hodinách, Martina Martina wake up, dinner. Dobré.Moc jsem neměla hlad, ale vzhledem k tomu, že tady nikdy nevím, kdy budu jíst radši jsem šla. Vešli jsme do krásného pajzlíků, kde jsem se bála sníst, cokoliv co jsem předtím neviděla, ale tak dalo se to.

Začla jsem rýží, pak jsem dostala nechutně vypražené kuže, kde moc masa nezůstalo. Mňam krásně vypadající "hořící" zeleninka a polévkou to zalit na závěr.

Bylo mi doporučeno si nebrat něco co mi silně připomínalo náš kečup – takouvou chut jsem na něho měla.

Díky bohu za mé dva spolucestujících – byly to čerstvě rozemleté feferonky :-D To už bych vážně nedala. Pak záchranný bod k jídlu – slané oranžové chipsky a něco jako čaj. Abych to vůbec zkousla, že nepiju balenou vodu, vzala jsem si aspon růžový kelímek.

Průběh jídla viz výše :-P. Chtěla jsem jít platit a bylo mi řečeno, že tady se neplatí, je to jídlo pro cestovatele.

Ještě před touto zastávkou, jsme stavili na čurací přestávku. U moji hostitelské rodiny byly normální záchody jak po babičce, tak jsem byla štastná, že to nebyla díra v zemi jak jsem četla na netu. No ale na čurací přestávce přišla první díra v zemí, ovšem civilizovaná – normální turecké  záchody jak na soustředku v Itálii, to byla ještě pohodka, měla jsem u sebe i papírové kapesníčky.

Druhé "toilets" měly o trochu bojovnější podmínky. Opravdu jen díra v zemi uprostřed místnosti a kbelík s naběračkou na spláchnutí. Hlavně vyhrnout tepláky a ..., jaj papírové kapesníčky došly :-D stane se.

Hned v autě desinfekce rukou, obout ponožky, abych se nenachladila z té debilní klimatizace a rychle napsat zážitky z cest, než je zapomenu ....nebo než je přebijou lepší a šokovatelnější, což věřím, že přijdou.

Očekáváný příjezd někdy kolem 6 hodinný ranní. ted je něco kolem 11. V rámci šetření baterky končím, ještě nemám zajištěný ten adaptér, tak at vydrží miláček Toshibový.

p.s. sranda s penězi. Statisícíma tady mává každý a kdo to má jako přepočítávat. BTW jsem milionář :-P. No a já si vymyslela pomůcku na převod měny. cokoliv krát 2 a škrtnou 3 nuly + něco malo ale to neřešit. např 20.000 RP = je něco málo přes 40 Kč. Voda 1,5 litru tady stojí 5.000 Rp – něco přes 10 Kč. Asi nejdražší věc, co tady můžeš v porováníí s ČR koupitl

Má 14ti hodinnová tour mě přišla na 150.000 Rp (něco přes 3 stovky), takže levnější než Zlín – Praha - Zlín a to ještě bez studentské průkazky :-D

Ted to fakt musím vypnou, pan řidič jede jak prase a neudržím notas na klíně.

XOXO – M =)

Fůj nemůžu spát, prostě to nejde. Spala jsem jen asi 3 hodiny a teď radši sedím u PC a datluju zápisky z cest. Mám na to ale jen tak hodinu, protože pak mi zdechne baterka a bohužel jsem si vzala špatný převod zásuvek. Ale tak když je na tom napsané Indonésie a já měla tu samou v Kanadě, to se pak člověk nemůže divit, že ty dírky jsou tady prostě jiné.

Díky bohu za moskitiéru. Nedovedu si představit, že bych spala v místnosti zamořené Biolitem (viz. negativní reklama :-D). Akorát co jsem byla trochu šokována, mají tady širší ale zato kratší postele, prostě pro malé a tlusté lidi, takže by mi trochu víc seděla na Evropský typ postele, ale nevadí, hlavní je že aspon něco.

Ted je tady asi tak 5 ráno, a už slyším že se venku něco dějě. Jo abych nezapomněla můj trip to wc. Hrozně moc děkuji Mišince a Gabince za tak skvělou věc jako příruční led svítilničku, bez té bych se tady pos*ala strachy. Jsi tak hezky kráčím směr "koupelna" jestli se to tak dá nazvat, nijak nevnímám, že kolem mě něco popiskává, a v tom, když otevřu dveře by se ve mě krve nedořezal, nebo teda nevím kdo se víc lekl, jestli ta krysa nebo já. Nebo fakt nevím co to bylo, ale jsem moc ráda že to tak rychle zalezlo, jak to zalezlo. No a od té doby nespím. Venku se 2x prohnalo něco jako hurikán :-D fakt, ty deště tady stojí za to. Začíná to, jak když si pustíte sprchu a končí proudem, kdybyste vypouštěli 50m bazén v lázních.

Pak jsou tady taky hrozně moc vtipní ti taxikáři. Troubí pořád a na všechny a nezájem, že se chceš třeba jen projít. Víceméně mi přijde, že tady pěšky ani nikdo moc nechodí – trochu jak v New Yorku, ale o pár tříd níž :-D.

Fuj další šok, sami se mi otevřely dveře. Jako nepůjdu je zavírat, protože když vylezu, spadne na mě opět celá moskitiéra ... tak jen doufám, že se mi sem nevplíží žádná pouliční kočka, pes, krysa a s dalšími, jsem zatím nemněla tu čest se potkat.

Nejvíc obávaná vlhkost je nakonec docela v pohodě, tak 100% :-D, horší je tady to vedro, nedá se spát. A nejhorší je ta klimatizace. Všude – doma, v autech, v obchodech, to pak člověk vyleze a může se jít znovu osprchovat. Jak jsem měla bobky ze studené vody, asi bych vraždila, kdyby na mě pustil někdo něco jinačího ...

Oh, že bych začínala zývat a pomalu se mi podařilo usnout? Paráda. Končím a šetřím baterku. Dobrou noc  a tady už ráno.

XOXO – M :)

p.s. jo a sorry, za ty pravopisné chyby, blbě čárky a tak různě, ale píšu to potmě, vleže a nechce se mi to opravovat :-P